Milý Literární klube...

17. března 2013 v 12:04 | NathMalorin
Tento článek vám, vyřizovatelům Literárního klubu (jelikož brzy dojdete k mé přihlášce), má oznámit, že jsem se přestěhovala na blogger.com. Všimla jsem si pár členů odtud, a tak doufám, že to nebude bránit mému přijetí... Pokud mu ovšem nezabrání má neschopnost a antitalent, že ano. Každopádně, přesto že to rozhodně není více než 50:50, mám nějakou tu jistotu, že si to tu pro posouzení prohlédnete a všimnete si mé nové adresy...

http://the-first-wolf-republic.blogspot.cz.


Uchazečka o přijetí k vám,
NathMalorin.
 

Nostalgické... ne. Nový domov, jinde než TADY. Blogger.com.

6. března 2013 v 18:04 | NathMalorin |  LIKEABOOKS times
Slyšíte mě? Ano, přešla jsem na blogger com! Adresa mého nového blogu zní www.the-first-wolf-republic.blogspot.cz...


A co s tímhle blogem?
NIC se nesmaže.
NIC se neruší.
NIC se neponechá ladem.

TADY na likeabooks.blog.cz budu čas od času aktivní, co se týče grafické tvorby pro blog.cz (blogger má nastavení přes html a css). Nevidíte mě tu naposledy a možná občas vymáčknu i nějaký ten článek čistě o grafice. Ale pokud chcete číst to, co jste četli předtím, nezbývá vám nic jiného, než přejít na jinou adresu.

Vaše NathMalorin, se stále stejnou přezdívkou, ale jinou adresou...

Filmrecenze - Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic

3. března 2013 v 11:47 | NathMalorin
Ahoooj! Tento článek bude obsahovat taky pár novinek!
  • Definitivně se přesouvám na blogger.com
  • Přesouvám články, ale tady rozhodně nic nezmizí
  • Tento blog zůstane pro mé amagrafičení
  • Zas jsem jednou byla v kině :D

Originální název: Hansel & Gretel: Witch hunters
Žánr: akční/komedie/horor
Země: USA, SR Německo
Premiéra v ČR: 21.2. 2013
Anotovali:
"Dvojka" Perníkové chaloupky je bez diskuse nejoriginálnějším filmovým pokračováním roku. Pokud jste si pod vlivem Němcové, Erbena a bratří Grimmů mysleli, že Jeníček s Mařenkou po upečení čarodějnice žili šťastným životem bez dalších incidentů, šeredně jste se spletli. Svérázný režisér Tommy Wirkola v duchu přísloví "Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš", nechal obě děti dospět a začít podnikat v tom, v čem se jako malé proslavily. A že to nebudou žádní nazdárci, potvrzuje i obsazení. Mařenku si zahrála Gemma Arterton, hvězda Prince z Persie nebo bondovky Quantum of Solace, Jeníčkem se stal Jeremy Renner, jeden z představitelů superhrdinských Avengers, nebo následovník Matta Damona ze série o agentu Bourneovi.
Pod perexem naleznete stručné nastínění děje, můj názor a komentář …. :)
 


Vstříc novým zítřkům

25. února 2013 v 21:14 | NathMalorin |  Úvahy, výplody mé nudy a klávesnice
Zdravím vás po prodlevě, mí milí...

''Pozor na ní.'' ''Co ty zas... proč?'' ''Už je to tvoje ,mí milí' nevěstí nic dobrýho...'' ''Hele, ty radši drž...''

Arvari psala článek o přestupu na blogger.com (blogspot). A já asi... na 80 procent půjdu. Vím, není to nejvíc, ale je to většina. Mám na něm asi měsíc založen blog, abych si vyzkoušela publikaci a nastavení. Poté, co jsem se relativně úspěšně poprala s designem od Sory (schopná templaterka i pro blogger, programuje v html), se pomalu, ale jistě sžívám s bloggerprostředím. Proč jsem si neodesignovala blog sama? Nedokážu to - nejsem žádná programátorka. Na bloggeru není otravné nastavení ''krok za krokem'' a rozhodně není tak jednoduché nastavit si pozadí, jako tady. I když - ne nějak těžké. Určité prvky ale nastavováním v walleditoru prostě nevykouzlíte. To umí jen HTML. A tak jsem vsadila na umělce internetu spíš, než svou omezenou znalost jazyka, kterým mluví počítač.

Ale toto ani slyšet nepotřebujete.
Co si o bloggeru myslíte vy?
Přepadá mě strašlivá nostalgie... Tento blog by zde zůstal určitě pro publikaci ''jednoduché'' grafiky pro blog.cz :).

Už jdu spát, přátelé. Musela jsem si po sobě článek přečíst, protože jsem napsala blbosti jako proldevě, sžírám, nebo nostaligie.

NathMalorin

PS: Nebude to v nejbližší době, pokud vůbec. (Taky mi záleží na rozhodnutí Arvari, protože... se nechci cítit sama z přecházejících.) Jestli to udělám, budu přetahovat články, které nezmizí - to možná ani tady.
Tak pojďme vstříc novým zítřkům, ať už tam nebo tady...

Den 7# - Čtyři věci, které tě dokáží znechutit

20. února 2013 v 14:48 | NathMalorin |  Ten days of me
1) Nehorázná lež, v okamžiku, kdy se provalí. Taková ta zrada - když někdo třeba donáší nepříteli, někdo koho jste považivali za spojence... nebo když někdo lže jak když tiskne, ale vy jste i viděli pravý opak.

2) Tramvaj v parném létě, ještě stále vytopená, plná lidí, kteří mě rozmazávají po skle, jak se tak rozpouštím a nutí mě dýchat to všechno. (Také autobusy, čekárny u doktora, narvané diskomístnosti... OC mi nevadí - klimatizace a rozloha zajišťuje dobrou cirkulaci vzduchu :))

3) Takové ty nechutné kýble plné zbytků, které byly na táborech přímo v jídelně - měli jsme tam vylít, co jsme nesnědli. Snídaně, polévka, hlavní chody... fuj, to všechno v sobě.

4) Když někdo soudí věci podle toho, co se o nich říká. Když není nakloněn ani malým změnám k lepšímu a odsuzuje vše, co nepoznal (případně co nebyl JEHO nápad)...




Tři sta proti tisícům... (Fotografias)

19. února 2013 v 19:28 | NathMalorin |  Jedna tady, jedna tam...
Zdravím.
(Pokud nechcete číst zbytečné kecy, vězte, že tohle je příběh o bitvě u Thermopyl, a přesto, že je to tak dlouhé, je to doprovodný text ke dvěma fotografiím, které jsou dole.

Dnes jsem zde, abych vám pověděla příběh z antického řecka.
Příběh beznadějný, pln pocitu smrti.
Kdysi, v těch dávných dobách, žil král Leonidas. Byl králem Sparty, proto žil jen tak poklidně, jak se v těchto končinách dalo. Sparta ležela na jihu Peloponésského poloostrova v Lakónii. Byla nejbojovnější zemí široko daleko, jejím mužům se v statečnosti nikdo nevyrovnal. A přece se pokusil.

Řecké společenství bylo na pokrajích občanské války - Sparty proti Athénám.
Bylo jaro. Pro krále Xerxa to bylo tou nejvhodnější příležitostí, podmanit si Sparťany i Athéňany a přidat je ke svým perským zemím. Peršané proto podnikali neúspěšná tažení do řecka. Pojí se sem také bitva u Marathonu - známa běžcem ke smrti.
Celá perská armáda včetně lodí prý měla pět milionů mužů.
Leonidas byl mistrem boje, Athény svou strategii měly po své bojovné bohyni. Proto bylo dohodnuto, že bránit se Řecko bude v Thermopylské soutěsce první obranná linie. Jen těžko můžeme hledat vhodnější místo k obraně. Soutěska byla na obou koncích tak úzká, že by jí projelo jen na jeden vůz.
Xerxes do Thermopyl přiváděl krom svých mužů také perské Nesmrtelné. Byly to stvůry z Tartarských hlubin, které pro vítězství povolal. Leonidas odrazil úspěšně obě jednotky. Poprvé a naposledy, snad jim bohové přáli, Leonidaovi vyšla taktika hraného ústupu. I semkli se pak Řekové do své formace a drtivým útokem zahnali Peršany.
Nahlédněme do krátkého příběhu Efialta. Zrada, jež vykonal, byla strašlivá. Prozradil téže noci Peršanům existenci tajné stezky přes pohoří, a tak stanuli na druhém konci průsmyku.
Leonidas, jehož armáda až doteď čítala asi sedm tisíc mužů, zachránil je a zůstal k obraně se třemi sty vojáky. Učinil slib, že živ Thermopyly neopustí, a při jeho dodržení padl.
Peršané v bitvě utržili takových ran, že Řekové je později porazili a radosti z vítězství málo nebylo.
Tak Leonidas se se svými třemi sty obětoval pro Řecko.

V bitvu nastoupili proti přesile.....


A přesto, že Persie vyhrála.... zvítězil Leonidas.

Den 6# - Pět lidí, na kterých ti záleží

15. února 2013 v 15:00 | NathMalorin |  Ten days of me
1) Mamka. To je jasné.
2) Ségra. Která zastává místo... jako druhý rodič.
3) Sam. SSS a SSSSSSS. Nevím, proč mě napadl. Ale asi je to tak. Je to skvělý kamarád.
4) Áčáci. Kdyby nastal konec světa a propadala se zem... chytila bych po této trojici předně je. Protože, ač někteří z nich nejsou možná nějaké záchrani ani hodni, záleží mi na nich. (''Víc než na ní?'' ''Jo.'')
5) Nevím. Není jich zas tolik. Myslím, na kterých mi OPRAVDU záleží. Jasně, že bych zachránila i cizího člověka. Bavíme se o tom, koho předně. Takže páté místo je prázdné.

PS: Je to i víceméně popořadě, ale nepříliš (zlášť co se týče rozdílu 1-2. Není tam.)


Den 5# - Šest věcí, které bys chtěl vrátit zpět a nikdy neudělat

14. února 2013 v 15:00 | NathMalorin |  Ten days of me
Většinou svých rozhodnutí nelituji - i když by se jich pár našlo neslavných. Která... která nejsou publikovatelná (''Kdyby to na ní totiž někdo našel, byla by v háji....'')

1) Neměla jsem věřit většině zásadních přátel.
2) Měla jsem mu to říct.
3) Nemělo to začít.
4) Měla jsem se jí postavit - pak bych s nimi mohla zůstat.
5) Neměla jsem nikdy brát ohledy na to, co si o mě ostatní myslí, nebo co říkají.
6) Neměla jsem tolik záviset na jiné osobě

Den 4# - Sedm věcí, na které se často stáčí tvé myšlenky

13. února 2013 v 17:43 | NathMalorin |  Ten days of me
Omlouvám se za zpoždění, nějak jsem... zapomněla.
(''Jistě. Ty jsi zapomněla. Kdybys nezapomněla, určitě by se ti chtělo...'' ''Co je TOBĚ do toho?'')

1) Ublížila jsem mu?
2) Jak se asi cítí?
3) Co s tím mám sakra dělat?
4) Jdi dál.... (myšlenka spíš té druhé)
5) Dokážu to? To, na co se chystám?
6) Systém... analyzuj systém.
7) Errr.... co jsem to chtěla?


Světlem v temnotu (TT - Vzpomínky)

12. února 2013 v 14:33 | NathMalorin |  TT
Báseň, v kterou vyústilo mé aktuální rozpoložení a přemýšlení.

Prší.
Kapky padají k zemi,
je ráno.
Cítíme se tak sami.

Svítá.
Však stále je zima.
Šedo.
Svět stár usíná.

Sama.
V té tmě jen tak stojíš.
Čekáš.
A blesků se bojíš.

Zmítá.
Hrom láme se v zvuk.
Síla.
V uších zvoní ti hluk.

Sama.
On stále nepřišel.
Bouře.
Tu výboj zasvištěl.

Voda.
V provazcích mizí.
Stéká
tak i z tvých tváří.

Smrt.
Byla cítit ve vzduchu.
Stála.
Hledala záminku.

Ta přišla.
Smrt kosou se ohnala.
Vzala si.
Tys ani nepoznala.

Sama.
Pak v pokoji stála jsi.
Temno.
Stažené závěsy.

Zmizel.
Nechal tě samotnou.
Odešel.
Možná tak za jinou.

Sama.
Pak nad hrobem stála jsi.
Temno.
Pocity vířící.

Chyba.
Jak jen jsi se spletla.
Blesk.
A bouře ho smetla.

V mysli.
Vzpomínky v duchu si přehráváš.
Pořád.
Jen jemu se omlouváš.

Za to.
Že jsi zapomněla.
Za to.
Žes potkala anděla.


PS: Nehejtujte. Prosím. Je to zamilovaný nesmysl.... ale trochu alegorický.


Kam dál