Weronth - To, co trvá navždy...

25. října 2012 v 15:52 | NathMalorin |  Povídky o Weronth
Starý, polorozbořený dům zapadlý v zarostlých ulicích, který byl teď jejím útočištěm, byl jen stěží obyvatelný, ovšem, pro vlčici stačil. Našla starou deku, pod kterou vlezla, aby si mohla odpočinout. Nedařilo se jí usnout, myslela na něj. Lawrenth jí zatím nedal žádné znamení, že alespoň žije. Jak taky, aby na sebe neupoutal pozornost. Když konečně usnula, ani to jí dlouho nevydrželo. Ze spánku jí vytrhlo táhlé vlčí zavytí. Přerušované volání. Vmžiku vyskočila a vydala se směrem zvuku kamsi do města. Věděla, že je Lawrenth v pořádku a setřásl lovce, ale netušila, jak dlouho mu to vydrží, když si tu takhle vyřvává ,,jsem tady, pojďte si pro mě''. Na druhou stranu to od něj bylo hezké, že ji hledal. V běhu vyštěkla odpověď a ponořila se do stínů škarpy podél cesty. Když konečně dorazila k náměstí, nikde ho neviděla. Rozhlédla se, a zavětřila. Byl tu. Najednou ji k zemi zmáčkla síla, která jí zatemnila výhled. V leknutí chtěla vrčet, nebo tak něco, ale Lawrenth jí umlčel. Slezl z ní s vlčím úšklebkem na čumáku. Naštvaně se postavila a tiše vyjekla. Otočila se a připravila se k běhu, rovnou do polí, daleko od města a hlavně... od lesa. Pak se ale bleskurychle a zlomyslně otočila, blýskla svými bílými tesáky a zakousla se Lawrenthovi do ocasu. Nebylo to nic nebezpečného. Jen mu to vrátila. Nakrčila čumák ve vlčím úsměvu a než stihl Lawrenth jakkoli protestovat, vyrazila podél nízkých keřů. Slyšela ho hned za sebou. Z radosti, že jsou zase spolu přidala a prosvištěla okolo prvních stébel obilí. Udýchaně zastavila až u staré liščí nory, o kterou zavadila. Vyhnula se Lawrenthovi, aby mu dala možnost přibrzdit a stále se usmívala vlčí tváří, jak jen to šlo. Když se Lawrenth otočil, na jeho čumáku také postřehla úsměv. Protáhl se na svých čených svalnatých nohách a pomalým krokem k ní došel. Olízl jí tvář a dotkl se jí za krkem. Weronth mu dotek svou hlavou opětovala a vydala se k noře. Brzy zjistili, že je opravdu malá. Nejdříve se ji snažili trochu prohrabat a propojit, aby ji rozšířili. Když jim snaha vynesla alespoň nějaký ten minimální úspěch, vsoukali se dovnitř, nejdřív Lawrenth, pak Weronth. Poté, co se konečně usadili a přitiskli se k sobě, aby se mohli vyspat, než vyjde brzké slunce, položila mu hlavu na hruď a zavřela oči. Milovala ho, stejně jako on ji. Do myšlenek se jí opět vrátil lovec, ale okamžitě ho vytěsnila, aby si nekazila krásný okamžik. To, že se je snažil chytit, přece nebylo nic zvláštního a dělo se to všem Vlkům každým dnem. Uzavřela svou mysl před myšlenkami zkázy a pomalu, ale jistě se jí dařilo padat do stavu jakéhosi transu, který přichází před spánkem. A pak se konečně, spolu s Lawrenthem, nechala provázet snem, aby mohla uniknout životu, který byl sám hlavně únikem...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama