Příběh jednoho lovce, který býval kdysi Vlkem (k Weronth)

4. listopadu 2012 v 15:00 | NathMalorin |  Povídky o Weronth
Probudil se. Neměl lidskou ani vlčí podobu. Cítil to. Zvednul přední nohu a obtočil okolo ní svůj pohled. Rys. Obrovský rys. Udělali z něj lovce. Pamatoval si, jak utíkal, a jak se zastavil na konci skal. Jak se rozhodl skočit. A jak to už nestihl. Ponořil se do vzpomínek...

Hnědý vlk s bílými pruhy po bocích uháněl po seschlé pláni, jež bývala na jaře a v létě polem. Teď v zimě však byla pokrytá sněhem a on na ní až moc kontrastoval s bílou prázdnotou v okolí. Slyšel za sebou tři lovce. Věděli, že jeho schopnosti jsou výjimečné i na Vlka, to proto jich bylo tolik. A proto ho tolik chtěli mít ve sbírce. Přemýšlel, jestli byli taky kdysi Vlky, a už propadli kouzlu a zapomněli, nebo jestli jsou jedni z těch kopií, z těch lovců, které vytvořil Temný z ničeho. Zatímco běžel, všiml si, že už se do sněhu tolik nepropadá. Byl více zledovatělý a tvrdý, protože pod ním byl tvrdý kámen. Dorazili do skal. Zrovna se chystal přeskočit kládu, kterou shodila včerejší bouře, při které ho našli, ale zabořil se přední nohou hloub do ledových krystalků a nedokázal ji vyndat. S nohou málem vyhozenou z kloubu se vrátil do pozice před skokem a vytrhl ji. Než se ale stačil vzpamatovat a běžet dál, dostihl ho první lovec. Skočil přímo na něj a byl by ho svou vahou snad navždy zamáčknul do zledovatělé země, kdyby neudělal dobrý úhybný manévr. Převálel se několikrát se slušnou rychlostí, dokud nebyl mimo místo dopadu lovce. Výsledkem toho bylo, že teď byl nenávratně do ledu zabořen lovec. Nemohl si pomoci, trochu se zastavil ve vlčím úsměvu. Právě tímhle byl známý. Svou rychlostí. Svou mrštností a schopností použít ten nejlepší pohyb, když to bylo potřeba. Vzápětí se odrazil od lovcovy hlavy, aby se znovu nenabořil do sněhu a přeskočil kládu. Slyšel za sebou dva zbývající lovce blíž než předtím. Doběhl ke srázu. Podíval se dolů a zatočila se mu hlava. To by nikdy nemohl přežít. Ale lovci byli za ním. Rozhlédl se po okolí a zastavil na průrvě ve skále asi metr nad zemí. Nebyl čas na rozmyšlenou, a tak se rozeběhl a skočil nahoru. K jeho překvapení se jeskyně uvnitř trochu svažovala a pokračovala k docela velkým prostorům. Uvnitř byla tma, jen proužek světla zvenčí proudil úzkým vstupem. Odklidil se do stínů a čekal. Podle toho, co slyšel, usoudil, že dva lovci už dorazili, a že ho hledali. A pak se stalo asi to, co mu zpečetilo osud. Předvídatelná věc, přesto měl být zticha, když na něj nedopatřením dopadlo několik kamenů ze stropu, jak nějaký lovec vrazil do skály zvenčí. Jeho vyštěknutí upoutalo pozornost lovců a za pár minut už byl v pasti. Vlastně ne tak úplně, lovci se do vstupu nevešli. Slyšel, jak kroky jednoho mizí v dáli, asi šel hledat další vstup, ale druhý byl stále před průrvou a čekal na něj. Zezadu uslyšel nemožné, že jeskně měla skutečně i jiný vstup. A že ho lovec našel. Vteřina. Dvě. Lovec, řítící se proti němu. Vyskočil a běžel. Proskočil průrvou a padal dolů ze skal. Ne, moment. Ještě hůře. Nepadal. Lovec skočil také a zahryznul se mu do ocasu. Neudržel ho, ale přibrzdil tak, že ho lovec venku dokázal chytit. Pak už si toho pamatoval méně a také ne tak barvitě. Bolest. Tržná rána od lovcových zubů na krku. Potom už jen tma.

V duchu se vrátil do reality. Začal od začátku pociťovat to, jak kouzlo působí. Jak zapomínal na sebe a do mysli se mu začalo tlačit poslání, to aby lovil Vlky. Neměl by, ale zůstal v něm vzdor. Zůstal v něm vlk. Při životě ho udržovala vzpomínka na ni. A taky na své jméno. Jméno Vlčího Běžce, jméno Toho, Co Unikal. Jméno Sam...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 chs-animal-love chs-animal-love | E-mail | Web | 4. listopadu 2012 v 17:54 | Reagovat

Fotosoutěž u začla. Více info na http://chs-animal-love.blog.cz/1211/fotograficka-soutez-c-1#pridat-komentar.

Hodně štěstí ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama