Spřežení nekonečně nádherné reality

7. prosince 2012 v 19:49 | NathMalorin
Vyběhla ven ze dveří starého domku. Běžela k lesu. Sekunda. Dvě. Za ní se z domu vyřítila smečka psů. Bylo jich osm, čtyřikrát to byl Malamut, dva Huskyové, jeden velký kříženec vlčáka a malamuta a jakási křižovatka, polní nalezenec. Doběhla tam, kde pár nízkých smrků počínalo les a křikla, ,,Stát!''. Skupinka zabrzdila a celkem pěkně zastavila. Žádný z psů do nikoho nevrazil a nikdo nespadl. Usmála se. ,,Sednout!'', doplnila povel. Byla široko daleko sama, pláně a lesy byly až na pár zvířat prázdné. Smečka se snížila, jak si sedli. ,,Rash, Jess, ke mně!'', přivolala malamuta a velkého křížence. Přiběhli a olízli jí ruce na pozdrav. Žádný jiný pes neběžel, jen jeden z huskyů si lehl a zavrtěl ocasem. Usmála se. Pokrčila nohy a přidřepla si k zemi. Trochu tišeji dala další povel, ,,Rushi, Jessi, přines!''. Doufala, že budou vědět co. Vždyť byli teprve ve výcviku, a už tak šikovní... Zatím si klekla do sněhu a plácla do země. Jakoby vydala další povel, něco jako ,pohov', vyběhla smečka radostně k ní a začali se vítat. Věděli, že se proběhnou. Vraceli se i Rash a Jess. Rash, malamut, se pokoušel za osm popruhů přitáhnout tmavou věc, velkou asi metr na metr. Jess do ní zezadu strkal. Zdárně a rychle s ní přiběhli, to už bylo vidět, že to jsou malé tažné sáně. Měla radost, když dvojka přitáhla psí spřež až k ní a oba psy odměnila psím krekrem (to ale bylo stejně jedno, nedávno zjistila, že krekry chutnají jako piškoty...). Přivolala jednoho psa podruhém, jak tak skákali a honili se kolem ní, a každému připnula postroj. Osm spojených lan k psímu spřežení odpojila od sání a přitáhla je pod strom. Pak na něj pár skoky vylezla a natáhla se k žebříku. Nahoře v jehličnaté koruně se kolem kmenu obtáčel maličký přístřešek. Stačil ovšem na to, aby si tam od včera schovala lyže. Seskočila s nimi dolů a nasadila si je. Popruh, spojující všech osm postrojů si pro jistotu jen omotala kolem rukou. Posledně, když si ho připnula k pasu, skončila díky klesajícímu kopci v závěji. Usmála se jiskřivým úsměvem a mlaskla, ,,Běž!''. Smečka se radostně rozběhla a jemně s ní trhla. Žila svůj sen a vydala se vstříc východu slunce...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama