Vlčí vyvrženci (povídka) - TT - Samota

1. prosince 2012 v 13:59 | NathMalorin |  My tales and stories
Bylo ráno. Mrazivé sněhové vločky padaly na usedlou krajinu, která byl už tak dost pokrytá, ale jako by se nebe ještě nevysypalo dost. Polní závěj byla asi metr a půl vysoká, až na pár hlubokých stop. Pokračovaly k lesu, tvořil je vlk s šedou srstí, splývající s pozadím. Rozhlédl se, a bořil se sněhem dál. Většinou by mu cestu hlubokým sněhem prošlapala smečka, ale dnes ne. Dnes neměl smečku.
V lesích, ve kterých žil, bylo už málo potravy, lidé zničili nebo vyhnali vše, co našli. Vlci hladověli, a tak došlo na oddělování. Vlčí hlavou bleskla nejasná vzpomínka, velký černý alfa ho vyzýval na souboj, či odchod. Byl jedním z vlků, kteří měli kvůli zachování smečky odejít, bylo příliš složité je živit. Na obtíž. Nikdy by nemohl s alfou soupeřit, a tak odešel, aby zabránil rozbrojům. Instinkt mu radil, že alfa udělali správně, a tak hledal potravu sám. Jenže, když byl s nimi, bylo to už tak těžké. Sám ale neměl příliš šancí něco si sehnat. Bez smečky. Zbývalo mu jen... co? Nic. Kdyby našel další vyvržence, nemohli by lovit spolu. To je proti hierarchii, a on si nějakou důstojnost zachovat musel. A tak se teď plahočil sněhem po poli a hledal alespoň nějakého hlodavce, aby přežil alespoň první dny. Propadal se do sněhu a zmítal s ním vlčí pocit nechtěnosti.
Zastavil se a zavětřil. Něco cítil, o tom nebylo pochyb. Rozhlédl se, jestli není smečka poblíž. O potravu se s nimi prát tedy nechtěl. Nikde je neviděl ani nezachytil jejich pach, a tak pokračoval po stopě. Ke své radosti brzy zjistil, že je to mladá laňka, zlomila si nohu. Dokáže ji ulovit sám, snad. Obkroužil kousek území a vyrazil přímo proti ní. Než se stačila vzpamatovat, držel ji v zubech a vláčel sebou na nějaké krytější místo.
Našel starou liščí noru. Malé, ale postačující. Trochu ji rozšířil za pomoci svých tlap a drápů a vlezl dovnitř, hlavou s laní napřed. K jeho překvapení se nora dole rozšiřovala, takže se mohl dokonce otočit podle potřeby, aniž by musel vylézt.
Asi po půl hodině spořádal polovinu kořisti. Začal ještě hrabat a uložil potravu hlouběji do hlíny. Zrovna, když zakrýval poslední kus, ucítil neznámý, ale povědomý pach. Něco se pohybovalo před ,,jeho'' norou. Liška? Té se nebál. Smečka? Nenapadli by ho. Brzy rozeznal vlčí pach, ale jen jeden. Další vyvrženec? Nenápadně povylezl ven. Vstříc se k němu natáhly zuřivé bílé tlapky hrabající se k němu. Couvnul, ale ne dost, aby si nevšiml vlčice, která jistě cítila jeho kořist. Vyštěkl, třikrát, krátce a ostře. Přestala hrabat. Byla také vyvržencem, jediná vlčice, co musela opustit smečku, to proto, že jí její instinkty radily lovit sama. Znal ji, matně. Zacouval ke kořisti, odkryl ji trochu a odtrhl kus masa. Povylezl a položil potravu před noru. Vlčice na něj nedůvěřivě koukala. Po pár sekundách ale bleskově natáhla hlavu a popadla maso. Odběhla asi tři metry od nory a trahala jej svými zuby. Měla hlad, zřejmě se jí ještě nepovedlo nic ulovit.
Ležel na okraji nory a sledoval ji. Ona ležela stále tři metry od něj a jeho pohled opětovala. Přiblížila se. On se ani nepohnul. Leželi na zmrzlé zemi a tvořili pomyslnou čáru pohledu z očí do očí. ¨
Natočil hlavu na stranu a zakňučel. Vyšvihl se na všechny čtyři a zacouval do nory. Ona také vstala. Chvilku stála, ale pak ho následovala.
Ležel vzadu u kořisti, hlavu měl položenou klidně na zemi. Ona se natáhla pro potravu.
Byli tam spolu, vedle sebe, hlavy si složené na tlapky. Spolu snad dokážou přežít oněco déle. Lovit spolu. Osm tlapek je rychlejších než čtyři...


PS: Chápu, že nic takového by se v realitě stát nemohlo. Znám vlčí hierarchii. Ale...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 chs-animal-love chs-animal-love | Web | 1. prosince 2012 v 14:07 | Reagovat

Jak mě se líbí tvůj dess ♥ :-P

2 Ametten Ametten | Web | 1. prosince 2012 v 14:09 | Reagovat

Jů, krásná kapitola, taky píšu, ale spíš HP, ale tohle mě dostalo ;)

3 K. K. | Web | 1. prosince 2012 v 14:33 | Reagovat

Za prvé, krásná povídka :-) a za druhé vážně boží design ;-) :-D

4 NathMalorin NathMalorin | E-mail | Web | 1. prosince 2012 v 14:37 | Reagovat

[1]: Muhehe, díky. Dělala jsem ho v PFS. :)

[2]: :) :) :)
To jsem ráda. Taky jsem přemýšlela, že budu psát volné pokračování nějaké knížky, ale zatím nějak nechci...

5 NathMalorin NathMalorin | E-mail | Web | 1. prosince 2012 v 14:39 | Reagovat

[3]:
Já nevím co mám odpovídat, na chválu :-D . ,,Děkuji'' :)

6 frana-alrika frana-alrika | Web | 1. prosince 2012 v 15:43 | Reagovat

Máš moc krásný blog a ta povídka je boží! Měla jsi dobrý nápad a je to krásně napsané :-)

7 NathMalorin NathMalorin | E-mail | Web | 2. prosince 2012 v 10:42 | Reagovat

[6]: Díky moc. (TAk prostě co jiného mám říct...?)
Tvůj design je krásný, kámoška má talent ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama