Do háje... tedy pojďme.

8. února 2013 v 15:13 | NathMalorin |  TT
Virturealita.
V poslední době nemůžu říct ani nic jiného.

Ve škole to stojí za houby. Annie je teď víc... jiná než kdy jindy. A mě se tahle ''jiná'' nelíbí.
Pak tu máme zase jeho. Neustálý pocit viny, že jsem za to mohla já, touha se mu omluvit, nebo ho alespoň vidět. A pak, když ho teda vidím, nastupuje pocit toho, že ho mám vlastně úplně na háku, nechutenství a smíšených pocitů (a lá 99% negace, 1% původní záměr). Do školy se mi prostě nechce, už kvůli těm neustálým pocitům.

Doma je to takové křehké. Zdá se, že nejvíc problémů, kvůli kterým tu visí trochu špatná atmosféra, zapříčinil jeden jediný člověk, kterého ani nemám náladu jmenovat.

V poslední době čím dál častěji propadám písničkám v moll o lásce, které nedopadají dobře, náladu mi přidávají takové ty melodie, při kterých se cítíte jak James Bond 007.
Taky ráda hledám únik tady. Víte, tenhle virtuální svět je jako jiná dimenze. Je tu tolik lidí, kteří se dokonce dají považovat za vzory, lidí, které bych chtěla poznat naživo. Lidí, kteří mi jsou strašlivě podobní. Jakto? Jakto, že jsem nikoho takového ještě nepotkala v realitě?
Tady můžu řešit co chci. I kdyby si to snad nikdy nikdo nepřečetl, zůstane mi pocit, že jsem na to nebyla sama.
Anonymita je věc cenná.

Asi je to špatně, co? Ne - nejsem tu tak často, abych se dala označit za závisláka.
Asi bych měla víc času věnovat té realitě... když ta virtuální je mnohdy přívětivější.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 iheart-hemulkaxutebow iheart-hemulkaxutebow | E-mail | Web | 10. února 2013 v 15:27 | Reagovat

Pekný článok :) A mimochodom máš krásny blog :)

2 NathMalorin NathMalorin | Web | 10. února 2013 v 20:34 | Reagovat

[1]: Díky ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama